PRVNÍ VESNICKÝ HASIČSKÝ SBOR NA MORAVĚ V BÍLOVICÍCH
Pavel KRYSTÝN
Počátky založení prvního vesnického hasičského sboru na Moravě se dají vysledovat v šedesátých letech 19. století a souvisí s bílovickým velkostatkem. Jeho majitel Vladimír Logothetti se svým bratrem Zdenkem soustředili kolem sebe bílovické mladíky a zaměstnance velkostatku, s nimiž potom pomáhali při likvidaci požárů v Bílovicích i blízkém okolí. Za pomoc při požáru v Kněžpoli v letech 1861 a následně 1865 kněžpolské zastupitelstvo udělilo čestné občanství hrabatům Vladimírovi a Zdenkovi Logothetti.
V roce 1869 začali hasiči používat stejnokroje a v roce 1871 zahájil hrabě Vladimír Logothetti pravidelné cvičení. Tyto aktivity však byly spojeny s hrabaty Logothetti a neměly žádný pevný organizační řád, který by zaštiťoval jejich činnost v nějakém spolku. Chyběly stanovy sboru a oficiální povolení c. k. úřadů, jež umožňovalo vést pokladnu a přijímat peněžní dary od příznivců.
Popud k oficiálnímu založení hasičského sboru v Bílovicích vyšel po zhoubném požáru v Nedachlebicích, jenž se udál ve středu dne 3. září 1873. Druhý den po požáru se sešli mladíci, kteří zasahovali v Nedachlebicích, a na podnět bílovického kaplana P.Antonína Doláka se rozhodli založit v Bílovicích hasičský sbor.
Stanovy bílovického hasičského sboru odsouhlasilo na druhý pokus c. k.místodržitelství v Brně dne 7. května 1874. Za bílovickou obec je následně podepsal představený Karel Lysoněk.
Prvním velitelem hasičského sboru v Bílovicích byl na návrh P.Antonína Doláka jednomyslně zvolen hrabě Vladimír Logothetti. Nadpožárníky jmenoval nový velitel hrabata Huga a Alfreda Logothetti a bílovického kaplana P.Antonína Doláka.
Výstroj a výzbroj hasičského sboru byla nedostatečná, bylo třeba počítat se zakoupením dalšího vybavení. Hrabě Vladimír Logothetti věnoval sboru v době založení 1000 zlatých, což byl na tehdejší dobu značný obnos. Díky tomuto velkorysému daru i darům ostatních dobrodinců byl zakoupen jeden anglický stříkač na čtyřech kolech za 340 zlatých, jeden francouzský stříkač na dvou kolech a jeden měděný stříkač. Dále se pořídily 4 stříkače malé, tak zvané džberovky, dva žebře s háky, 12 plátěných košů na vodu, jeden rachtač, dva vozy s bečkami na vodu, dva vozy pro mužstvo a další množství výstroje pro mužstvo.
Nově založený sbor se ne vždy setkal s pochopením občanů Bílovic i okolních obcí. Vesničané, kteří dosud takovou organizaci nepoznali, měli hasiče za blázny a posluhovače vrchnosti. Dosud byly ještě v paměti poměry před rokem 1848, kdy se muselo robotovat na panském a vlastník panství měl ve vesnici velké rozhodovací pravomoci. Panovala nedůvěra k aktivitám hrabat Logothetti a někteří nezkušení občané si mysleli, že chtějí opět poroučet. Nejednou se stalo že, když přijeli bílovičtí hasiči k požáru, nechtěli jim vesničané pomoci a lhostejně sledovali jejich zápas s ohněm. Mnoho trpělivé práce, dobrá organizace a odkaz na křesťanské milosrdenství postupně lámaly ledy. Bílovický hasičský sbor nabíral nové členy a pomáhal zakládat hasičské sbory v okolí. V roce 1886 pomáhali bílovičtí hasiči a hlavně jejich velitel Josef Koželuha při zakládání hasičských sborů v Březolupech, Kněžpoli a Topolné. V roce 1897 vznikl hasičský sbor v Nedachlebicích a 1899 v Mistřicích. Pamětní kniha věnovaná hrabětem Logothetti se začala plnit poděkováním zástupců jednotlivých obcí i měst za záchranu majetku i lidských životů.
V roce 1882 se hrabě Vladimír Logothetti vzdal funkce velitele sboru, protože odcházel z Bílovic do Radovcy (Radauti), kde se stal ředitelem státního hřebčince. Novým velitelem byl na mimořádné valné hromadě zvolen mlynář Josef Koželuha. Tento byl velitelem hasičského sboru do roku 1890. V tomto roce byly schválené nové stanovy a podle těchto stanov byla funkce velitele hasičského sboru rozdělena mezi předsedu sboru a velitele sboru. Funkční období zvolených členů výboru trvalo jeden rok, do následující valné hromady. V roce 1901 byly provedeny první volby podle nových stanov. Předsedou hasičského sboru se stal obchodník Josef Šindler a Josef Koželuha byl zvolen velitelem hasičů a v této funkci zůstal až do roku 1913, kdy ho vystřídal rolník Vincenc Kozelek. V roce 1904 se předsedou stal správce velkostatku Antonín Jílek a tuto funkci až na roky 1905–1907, kdy byl předsedou Josef Koželuha, vykonával do roku 1913. Po dobu 1. světové války byl předsedou sboru František Chlebus, ten však v roce 1916 zemřel. Sbor vedl místopředseda kovář Karel Štěpáník a ku pomoci mu byl Josef Koželuha, jenž nahradil na frontu narukovavšího Vincence Kozelku. Po roce 1919 byl předsedou sboru zvolen nový správce velkostatku Rudolf Svoboda a náčelníkem rolník Augustin Kadlčík. Když Rudolf Svoboda v roce 1920 z Bílovic odešel, nahradil jej ve funkci Karel Štěpáník, který ji vykonával do roku 1923. Potom se stal předsedou rolník Antonín Vajdík, jenž se vrátil i s rodinou z USA. Antonín Vajdík byl předsedou až do své smrti v roce 1933. Poté jej nahradil Augustin Kadlčík, který se v roce 1927 vzdal ze zdravotních důvodů náčelnické funkce, v níž ho nahradil rolník Josef Dostálek. Dne 24. května 1927 schválili bílovičtí hasiči na mimořádné valné hromadě nové stanovy, podle kterých se funkcionáři sboru volili na tři roky.
V roce 1925 požádal spolumajitel velkostatku Hugo Logothetti hasičský sbor o vyklizení skladiště, které měl v užívání od svého vzniku. Toto skladiště se nacházelo vedle panských stájí a jejich bouráním odůvodňoval hasičům výpověď. Nicméně se rozhodl posečkat než hasiči najdou náhradní skladiště.
V roce 1926 se potom započalo se stavbou nového skladiště na obecním pozemku u mostu přes Březnici. Jelikož měl hasičský sbor málo financí vypomohl si půjčkou 15 000 korun u Hasičské vzájemné pojišťovny v Brně. Za půjčku se zaručil člen výboru Josef Dostálek. Později se muselo zapůjčit dalších 10 000 korun, ale ani tyto peníze nestačily. Nakonec zbytek prací musel uhradit bílovický obecní úřad. Dne 26. listopadu 1927 byl do skladiště přestěhován hasičský inventář a následujícího roku 1928 na bílovickou pouť dne 2. září vysvětil skladiště farář P.Jan Kořístka.
Okupaci přečkal bílovický hasičský sbor v pořádku. Němcům se hodil do jejich plánů. Hasičské sbory byly jedny z mála českých spolků, které v protektorátu nezakázali. Během okupace se nepovolovaly volby nových funkcionářů, ti ve svých funkcích museli zůstat po celou dobu války. Předsedou byl Augustin Kadlčík a náčelníkem Josef Dostálek, po němž se stal velitelem Cyril Hromeček, když Josef Dostálek na svou funkci rezignoval. Augustin Kadlčík zůstal předsedou hasičského sboru i po osvobození republiky, v roce 1947 se však pro nemoc funkce vzdal a novým předsedou byl zvolen Josef Dostálek. Velitelem hasičů zůstával Cyril Hromeček.
Začátkem roku 1948 se začínalo projevovat napětí mezi staršími a mladšími členy hasičského sboru. Po únorových událostech v Praze došlo k radikalizaci i v Bílovicích. Na základě rozhodnutí komunistické strany byl vytvořen z řad občanů akční výbor vedený Aloisem Pospíšilem, který začal rozhodně řešit politickou situaci v jednotlivých spolcích vesnice. Dne 5. března 1948 hlásil místní rozhlas v Bílovicích, že rozhodnutím MNV a Akčního výboru v Bílovicích se hasičský sbor rozpouští. Bylo to proti stanovám hasičského sboru, ale v nastalé situaci na to nebral nikdo zřetel. Dne 21. března 1948 se konala valná hromada nově ustanoveného hasičského sboru, kde za přítomnosti člena akčního výboru Antonína Kozelky a předsedy MNV Františka Vyšenky byly provedeny nové volby. Předsedou byl zvolen Cyril Hromeček, místopředsedou Bohumil Štěpáník a velitelem Karel Lysoněk. Některým poraženým starým členům bylo nabídnuto, aby se přihlásili do zálohy a později je jmenovali čestnými členy sboru.
V měsíci červnu 1953 došlo k změně názvu organizace na Československý svaz požární ochrany v Bílovicích. Do roku 1958 do ČSPO Bílovice vstoupilo téměř 80 bílovjanů. V roce 1954 se začínají poprvé v historii hasičské ochrany organizovat soutěže o nejlepší požární družstva, které se pořádají dosud.
V roce 1961 se započalo s nástavbou hasičské zbrojnice, která byla dokončena v roce 1964. Celkový náklad přestavby dosáhl 71 300 Kč. V horním patře vznikla velká společenská místnost, kterou využívali kromě hasičů i občané vesnice při rodinných oslavách.
Po roce 1989 se sbor vrátil k původnímu názvu Sbor dobrovolných hasičů Bílovice.
V letech 1993 až 1994 provedl Obecní úřad rekonstrukci budovy hasičské zbrojnice, při níž byla rozšířena stávající společenská místnost v horním patře. Spolu s dlážděnou úpravou okolí zbrojnice dosáhly náklady 2 040 000 Kčs.
